Soukromá psychologická praxe Praha 2

resp. někteří muži (ale samozřejmě i ženy) mohou mít psychopatické rysy (nevím, zda je Váš partner má, nebo nemá).

Dobrý den pane HrKranonyme,

rád bych Vám poradil, ale žádnou radu, jak se zamilovat do ženy neznám. Mělo by smysl to prozkoumat v rámci psychoterapie – Váš vztah k bývalé manželce. Píšete totiž, že ženy s ní srovnáváte, a jak poznamenáváte, tak žádná se jí nevyrovná. Je možné, že si byv. manželku idealizujete a v rovině psychického prožívání je to stále ona, která je Vašim objektem lásky. Pokud by to tak bylo, tak pro jinou ženu už u Vás místo nezbývá.

V psychoterapii lze pátrat po důvodech, čím to že ten vztah je tak silný (ona krása Vaší manželky zřejmě nebude jediný důvod, proč je to pro Vás tak těžké jít dál bez ní). Takto Vaším slovům rozumím já, ale jestli je to tak, nebo jinak? To už je na osobní setkání se mnou, či jiným kolegou z oboru psychoterapie. Přes emaily není možné efektivně řešit obtíže, které popisujete.
Vzhledem k tomu, že se jedná o poradenství, tak si dovolím publikovat Váš dotaz na mých stránkách pod jiným emailem a také moji odpověď. Přece jenom webové stránky slouží k mojí prezentaci a publikace poradenských odpovědi k tomuto účelu slouží také. Je to cena, kterou lidé nepřímo platí za můj čas nad jejich dotazem, aby byli všichni spokojeni.

S pozdravem Martin Bayer

Dobrý den paní D.,

píšete o tom, že Vás přestávají bavit koníčky, máte obavu z dalších dnů, a zároveň mluvíte o vzteku a bezmoci.

Asi i o celkové únavě a vyčerpání.

Kdybych byl někdo blízký…tak bych Vám řekl, že bude lépe a že se nesmíte přestávat se snažit a že se to změní. To Vám, ale řeknou blízcí a známý. Podpora je fajn, ale názor, či pohled z jiné perspektivy nebývá od věci.

Z pozice terapeuta můžu říct, že popisujete obrovské křivdy, které jste si zažila (pomoc otce bratrovi a Vám ne, falešné obvinění ohledně drog …) zřejmě těch křivd je Vašem životě víc, navzájem se umocňují a život se později mění v takový jak ho popisujete „Celý svět je proti mě“.

Zde není jednoduchá rada. „zapomenout na křivdy?“ To nefunguje. Čas to odnese? Neodnese.

Je možno se s někým, kdo Vám bude naslouchat, o Vašem osudu bavit a o tom, co se Vám děje.
Možná spolu budete moct z těch životních ran pro sebe něco moct vytěžit, tak aby ty další byli méně bolestné, případně jich bylo méně.

Pěkný večer přeji MB

To co bych Vám doporučil je psychoterapie skupinová, či individuální, či jakákoliv péče, kde se budete moct zabývat svými pocity a zážitky. Emoce, které jsou v nich obsažené, tak mohou alespoň mírně pozbýt na síle a tak se Vám může vytvořit alespoň trochu prostoru pro naději.

Dobrý den p. Veroniko,

řešíte, že se obáváte toho, jak druhý vezme Vaše slova. Jestli nebudou moc zraňující pro něj.
To jak se rozejít, toho je plný internet „jak se rozejít a neublížit“, toho čeho není plný internet je to, jak se vyrovnat s vlastními pocity (tedy toho, kdo se chce rozejít, opustit druhého) a také toho, kdo má být vůči druhému upřímný, důrazný, odmítající apod.

Technický řešení je na internetu spousta, ty však nutně „nevyřeší“ vnitřní obavy a strach, které můžete kolem rozchodu mít. Zřejmě Vás také brzdí a odkládáte své jednání (to jsou pouze mé hypotézy).

Pokud se jedná o technický postup, tak neexistuje jasný postup a lze postupovat pomocí rad na internetu.
Pokud se jedná více o druhý okruh témat, tak doporučím vyhledat terapeuta, s kterým byste své obavy a úzkosti, které rozchod vzbuzuje, mohla probrat. Nabyté zkušenosti lze využít v stávajícím, či budoucím vztahu.

S pozdravem MB

Vážená paní I,

patologická žárlivost je výzva pro vztah.

Je spojená s výraznými obtížemi – emočními na straně žárlivého partnera. Ty jsou tak silné, že si nemůže pomoct. Někdy jsou obtíže více či méně „slučitelné se svědomím“. To nemění nic na věci, která je daná Vaší osobní svobodou.

Podstatným momentem je věci netolerovat – ne hned odmítat (pokud to však přesáhne mez), což popisujete – a tou je zřejmě stalking, tak není zbytí a je potřeba se chránit (Police ČR). Je možné se dočíst o postupech, poradnách apod.

Děti se trápí, když se trápí rodiče navzájem. Ustupovat však z důvodu žárlivosti partnerovi, není cestou. Jediným způsobem jak tyto situace zvládnout je ochota „žárlivého partnera“ věc získat pod kontrolu a snaha o pochopení ze strany partnera, ne však tolerance jeho chování. Psychiatrie, psychoterapie.

Bohužel vnitřní život osoby, která trpí patologickou žárlivostí bývá často mnohem komplikovanější než to, co byste pro něho mohla přímo udělat. Zde musí nastoupit ochota se zabývat sám sebou a uvědomění si, že chování je výsledkem jeho širší osobnosti (to jak věci prožívá a zažívá a jaký je člověk) a ne jenom reakcí na Vaše chování.

Pro syna je otec podstatný, ale ne za všech okolností. Možná Vás trápí představa, že pokud označíte jednání otce před synem jako nepřijatelné, že „se nesmí takto chovat“ tak syna nějak poškodíte (že mu vezmete otce). To však není pravda, vždy bude záležet na otci, jak se bude chovat.

Téma bývá těžké pro partnery ve smyslu, jak oni sami to mají s tím, co si nechají líbit.

Rád bych Vás podpořil v tom stanovit vašemu příteli pevnou hranici (nepřímo ukazujete také synovi, co je možné a co ne si k Vám dovolovat), která pomůže ochránit vztah. Zde Vám může také pomoct psychoterapie, či poradenství. Psychická onemocnění jsou velkou zátěží pro rodinu, někdy začíná změna posílením jednoho člena, o kterého se potom druhý člen může opřít (syn, přítel).

MB

Dobrý den píšu se zpožděním a omlouvám se paní E.,

protože mi nefungovali stránky.
Situaci, kterou jste popsala výše lze hodnotit jako vyhrožování násilím (případně jako domácí násilí – nemusí být nutně jenom fyzické).
Zde je možné se bez obtíží obrátit na Policii ČR nebo na linku DONA 251 51 13 13. Toto jsou nutné informace praktického rázu (možnosti).

K psychologické stránce dotazu. Je pro Vás zřejmě podstatné, se zamyslet nad tím co Vás vede k tomu, že setrváváte v domácnosti s tímto mužem (byť je to bratr)? Vaše reakce na jeho vyhrožování nožem – strach, „rozklepání se“, je součástí šoku a jsou přirozené. Zdá se však, že přestože jste v situaci ohrožení, tak je pro Vás těžší jednat, tak abyste se těmto situacím vyhnula a teď dochází pouze ke umocnění toho, co u Vás doma zřejmě funguje roky.

Vzhledem k tomu, že píšete, že se „lidem dějí i horší věci v životě“, tak bych se zastavil nad tím, jestli se tímto způsob nesnažíte uklidnit a „zastavit“ se před tím, abyste nějak jednala. Prostě si výše uvedenou větu řeknete čtyřikrát a výsledkem je „ono se vlastně nic neděje“, ale ono ano. Tím Vás nechci kritizovat, ale spíš poukázat na možnost, že lidé si sami často brání řešení (vyhýbají se mu) z nějakého důvodu /pro ně ne hned zřejmého, ale vnitřní-psychicky podstatného, kterého si ani nemusí být vědomi/.

Držím palce v nepříjemné rodinné situaci. Doporučuji věc konzultovat, nějak ji zkusit změnit a nebýt na to sama.
Berte pouze v potaz, že má znalost Vašich obtíží a kontextu, byť jste o nich napsala, je minimální.

S pozdravem MB

Dobrý den p. Agnes,

to nelze říct. Muž od muže je jiný. Zdá se však, že jistý komunikační potenciál to má, a že Vás zřejmě nějak zaujal, což byl zřejmě účel. Dále lze pouze fantazírovat. Chtěl abyste si ho nějak všimla. Chtěl překročit rámec běžné komunikace. Zapomněl se a zaujala ho vaše ruka? Nechtěl vyjádřit své pocity slovy, ale činy???? Zdá se, že má jeho „komunikace“ pro Vás význam.

S pozdravem MB
ps. omlouvám se stránky zřejmě 2 měsíce nefungovali, tak jak měli a tak některé odpovědi systém neposlal na moji emailouvou adresu.

Dobrý večer S.,

Vaše trápení je omezující ve všech oblastech života a je dobře, že se zajímáte o způsoby, jak Vaši situaci řešit,

Dalo by se vysoudit, že za hlavní příčinu svých obtíží zmiňujete fyzická zranění, která Vás omezují ve sportovním výkonu. Domýšlím si, že v rámci vrcholového sportu je každé zranění otázkou, zda skončit, či pokračovat. Pokračování totiž, klade na sportovce neporovnatelně větší nároky, než na sportovce, který zranění nemají. Jste ambiciozní a sport máte ráda, tak se nedivím, že o něj nechcete přijít.

Z textu je zřejmé, že zcela neznáte důvody, proč se takto trápíte. Kdybyste je věděla, mohla byste je změnit. Když je neznáme, a to není nic nepřirozeného, či vzácného, tak máme tendenci si naše problémy vyčítat, což celou věc komplikuje. Snažíme se motivovat k výkonu, ale na situaci se moc nemění.

Popisujete únavu, nízkou motivaci, vztahovačnost, změny nálady k horšímu, plačtivost, sebevražedné myšlenky. Toto naplňuje zřejmě kritéria tzv. depresivní poruchy, což však musí posoudit psychiatr, či psycholog v průběhu rozhovoru.

Depresivní syndrom a s ním spojené prožívání je typické několika prvky. Věta „to musím zvládnout“ vede k pouze hlubšímu vyčerpání a větším výčitkám viny. Neléčená, či neodborně „řešená“ deprese bývá dlouhodobější, hlubší a často má horší následky (další zranění, ztráta zájmu o koníčky, hlubší deprese, sebevražda).

Vysuzovat z Vašeho textu na konkrétní příčiny by bylo neprofesionální „věštění z koule“. Depresivní syndrom není totiž příčinou, ale výsledkem našich vnitřních psychických pochodů, konfliktů a zážitků, které prožíváme aniž bychom si byli vědomi jejich případného škodlivého vlivu na nás a naše zdraví či výkon.

Přeji mnoho trpělivosti v hledání odpovědí na Vaše trápení. Brzy se obraťte na odbornou pomoc (toto je vážně míněné doporučení). Můžete tak předejít dalším zraněním, ztrátě zájmu o sport, hlubší depresi.

Dobré je si přečíst základní literaturu. https://www.pfizer.cz/sites/cz/Vasezdravi/educationbrochures/Pages/Edukativnibrozury.aspx

Martin B.

Dobrý den paní A.,

pokud je Váš otec v takovém psychickém rozpoložení, které popisujete, nasvědčuje to na manickou fázi. Tedy stav, kdy nejsme v kontaktu s realitou, či jinak řečeno máme poruchu myšlení. Diagnoza a hodnocení psychického stavu na dálku není možná, proto moje slova berte s rezervou.

Léky jsou otázka psychiatrické péče. Doporučují se stabilizátory nálady, jejichž efekt je pozvolný a tělo si na ně musí zvyknout (vhodné se domluvit s některým z psychiatrů na schůzce). Vhodné je důkladné psychologické vyšetření. Takové mohou poskytnout zejména psychiatrické nemocnice, ale i ambulantní psychologové, či psychologická oddělení nemocnic. Vyšetření je vhodné mít také pro případ řešení svéprávnosti viz.

http://www.pecujdoma.cz/poradna/poradna-socialne-pravni/kdo-muze-podat-navrh-na-zbaveni-svepravnosti/

Hospitalizace nedobrovolná, byť krátkodobá, je možná po domluvě s psychiatrem z Vašeho bydliště, či v případě chování, které by splňovalo kritérie „nebezpečný sobě nebo svému okolí“ a může to takto vyhodnotit záchranka. Krátký pobyt v nemocnici může posloužit k úlevě pro rodinu, a také jako diagnostický pobyt pro Vašeho otce.

Odebrání klíčů, karet a zamezení přístupu k účtům je ochrana, jak pro rodinu, tak i pro lidi trpící duševním onemocněním. Důvodem je fakt, že právě výčitky po „mánii“, jsou minimálně dalším důvodem pro depresi (a z ní plynoucí izolace, stud před okolím a před sebou). Rodina je schopna unést omezené množství utrpení. Když se k psychickým újmám, které nemoc přináší a to bez chtění nemocného, přidává také existenciální-finanční ohrožení, tak to bývá důvodem k rozvodům a rozchodům.

Se zbavením svéprávnosti souhlasit bude málo kdo z dotčených. Toto je opatření, které se vykonává často u lidí bez náhledu, tj. bez toho aniž by věděli, že jsou nemocní, proti jejich vůli.

Z hlediska dědičnosti lze zvažovat návštěvu klinického psychologa, byť pouze pro vlastní informovanost, lze zvážit psychologické vyšetření, vyvarovat se návykovým látkám, dodržovat režim dne, přečíst si beletrii, která se týká tohoto onemocnění. V mnohém je podstatná prevence. Není možné nemoc zcela zastavit (to je už geneticky řízeno), ale je možné být „stabilizovaný“ a tudíž se vyhnout kolísání nálady, které nemoc přináší.

Držím palce
Martin Bayer

Pěkný den Honzo,

Narození dítěte je rozhodně velká změna, která mění celou rodinnou konstalaci. Bývá to někdy čas, kdy dochází k přehodnocování, jak to vlastně partneři mezi sebou chtějí mít. V tomto ohledu je to normální. Vlastně se po nějaké době (kdy je matka výrazně zaměstnaná dítětem) opět partneři mohou nějakým způsobem zakoukat, nalézt znovu toho druhého pro sebe. Často je vztah jiný než před dítětem. Dochází k osobnostnímu růstu vlivem zkušeností s mateřstvím i otcovstvím a také vlivem dítěte samotného jako člena rodiny. Nikdy to už není stejné jako před tím.

Mezi vámi došlo k podobným změnám. Popisujete už důsledky této změny, tj. stav, či její slova, kdy „ona už Vás nemiluje“, jak píšete. Nechce být tolik fixovaná. Tráví čas i jinak než s Vámi (kafe, kamarádka, cvičení..). Na tomto není taky nic nepřirozeného. Vždyť byla s dítětem a s Vámi dlouho, zřejmě potřebuje taky i něco jiného, což nemusí být nutně mířeno proti Vám. Taky nelze jíst pouze rýže, přestože ji člověk miluje.

Z toho, co píšete, tak je tato situace tíživá zejména pro Vás. Pokud čtu text správně (a to je často problém u komunikace přes text), tak vnímáte její aktivity jako situace, kdy si vytváří odstup, a ten Vás znejišťuje. Rád byste aby se Vám věnovala více, ona chce více prostoru pro sebe. Je to přetahování o vzájemný čas, péči a pozornost. Možná by stálo zato Honzo, kdybyste, když už ne společně, vyhledal pomoc Vy. Vzal to do vlastních rukou. A zkusil pro sebe nalézt v tom, co se Vám děje pochopení situace, které by Vás uklidnilo, které by Vám umožnilo dělat taková rozhodnutí, která by mohla pomoct Vašemu vztahu.

Je z toho zřejmé, že jste bezradný…což je také důvod proč se na mě obracíte. Přes internet Vám nelze pomoc, či přímo poradit, jak postupovat. Věc je natolik složitá. Není to vaření podle receptu. Přál bych Vám nalezení vnitřního klidu, který by Vám umožnil si trochu ulevit. Mám z Vašeho psaní pocit, že máte strach z jejího odchodu, který Vás nyní ovládá. Na jeho základě děláte kroky, které mají rozchodu předejít. Tento strach může být zejména Váš, Vaše partnerka může ve svém prožívání řešit jiné věci, které by s Vámi potřebovala řešit, a které ji brání, abyste byli spolu spokojení. Pro Váš strach tyto věci nemusíte vidět, a tak můžete přicházet o drahocenné body z její strany.

prosím berte to jako úvahu, nad tím, co se s Vámi může v tuto chvíli dít. Je to text a ten má výrazná omezení, co se týče vzájemného pochopení.

S pozdravem
Martin Bayer

Zdravím,

berte toto prosím jako úvahy.

Pokud ji měl opravdu tak rád, tak se nedivím, že teď truchlí, že nechce nikoho jiného. Je to běžné a zřejmě to také odpovídá intentenzitě vztahu a důležitosti, jakou pro něho měl.

Zřejmě je to typ muže, který vsadí vše na jednu kartu, „na jednu ženu“ a zbytek ho nezajímá. Pro takového muže rčení: „pro jedno kvítí slunce nesvítí“ není na místě, protože pro něj opravdu ano, a o to větší je tato ztráta.

Zřejmě bude znovu potřebovat navázat důvěru k ženám. Takže být s ním v kontaktu, tahat ho „nezávazně ven“ s kamarádkama by mohlo pomoct.
Na druhou stranu může prožívat i vůči ženám vztek, který nebude jednoduché projevit vůči Vám, či některé ženě. Asi by nebyl rád, kdyby přišel i o Vás. (Toto k tomu „co dělat“)

Co se týče dalších rad, tak to není jednoduché.
Stálo by za to možná projevit zájem o to, co se vlastně stálo za tím rozchodem? a vypátrat proč odešla. V partnerstvích bývají totiž chyby na obou stranách, a tak „ve smyslu“ kdyby byl dokonalý, tak proč by ho opouštěla“, lze alespoň „nastínit“, na čem by se v případě jeho vztahů dalo pracovat. (Toto k tomu, „o čem mluvit“).

Zjištění „vlastního podílu“ může být něco nepříjemného, ale také reálného, konkrétního, na čem by s Vámi nebo s nějakým odborníkem (ideálně psychoterapeutkou či psychoterapeutem) mohl pracovat. Práce na vztahových tématech může vnést do jeho života i větší míru kontroly nad nadcházejícími i aktuálními vztahy a také pro něj znovu možnost načerpat jistou důvěru ve vztahu k ženám.

S pozdravem Martin Bayer

Zdravím Veroniko,

je dobře, že byste toto chtěla řešit. Usínat ve strachu, jestli můra přijde nebo ne, není nic příjemného.

Sny mají tu nepříjemnou vlastnost, že nám opakovaně připomínají to, že naše psychické fungování není dáno pouze tím, co víme o sobě a svých pocitech během běžného dne, ale že také existuje oblast, kterou si neuvědomujeme. Je někde za rohem, kam občas nahlídneme v meditaci, snu, či když se člověk opije tj. když jsme v změněném stavu mysli.

Uvádíte, že se jedná o „období špatných snů“. Sny odráží to, co zažíváte během dne. Psychika nespí a sny jsou způsob, byť velice bizarní, šokující svými způsoby a prostředky, jak se vypořádat právě s prožitky v psychice, které si přímo neuvědomujeme přes den. Někdy se člověk přeřekne, někam nepřijde. I to bývá řeč naší psychiky (toto neplatí vždy), byť si to někdy nechceme připustit. Prostě někdy děláme věci, které ani nechceme dělat, či prožíváme věci tak, jak si to nepřejeme. Psychika je z velké míry skrytá a hůře pochopitelná a toto jsou jen další důkazy.

Stálo by za to se blíž podívat, co se během těchto dnů děje, jak takové období začíná. Co dokáže vaše prožívání takto rozvířit, že se Vám začnou zdát tyto sny? Je to otázka (poměrně jednoduše jí jde napsat), ale odpověďi nemusí a často nebývá jednoduché najít.

Se samotným výkladem snů je to komplikované, někteří lidé se jimi zabývají přímo
viz autorka článku
http://psychologie.cz/co-nam-rikaji-nocni-mury/

Nabízím psychoterapii, která se sny také zabývá, avšak není zaměřená přímo na jejich výklad. Více je zaměřená na pocity, myšlenky, které Vás napadají během sezení a které nás můžou, pokud jim dáme šanci, navést ke zdroji Vaší nepohody.

Nabízím psychoterapii, či kontakt na tuto paní z toho důvodu, že pro řešení Vašich obtíží by bylo vhodné využít osobního kontaktu.
V každém případě doporučuji i studium internetu, či odborné literatury, v které se můžete dozvědět mnoho. Pokud byste měla zájem o nějakou literaturu, tak napište.

S pozdravem
Martin Bayer

Zdravím Lucie,

toto níže jsou úvahy, poměrně „ostré“ a vzhledem k tomu, že se jedná o „psaní“ na základě „psaní“ bez osobního kontaktu, tak je třeba vzít v potaz, že toto platit prostě nemusí, a že ten příběh, který uvádíte má prostě jiný význam.

Nadávky, kontrolování, podsouvání vlastního názoru, výrazná kontrola.
Toto jsou známky obrovské nejistoty – úzkosti, která je velice silná a k jejímu zvládání je zapotřebí toto všechno. Monika „má velké obtíže sama se sebou“. Už jenom to, že „musí“ kontrolovat komunikaci partnera, že ji to tolik obtěžuje, naznačuje na obrovskou VNITŘNÍ nejistotu, „která ji nenechá v klidu“ (když uvádíte, že v realitě ve „VNĚJŠÍM SVĚTĚ“ důvody mít nemusí).

Když má někdo strach z toho, že by mu partner utekl, že si najde někoho lepšího, tak existuje několik možností – rychlý nástřel (možností je víc). Může :

1)začít pracovat na svém sebevědomí, abych ten pocit neměl a měl pocit, že partner si mě má za sebe za co vážit, a proto chce se mnou zůstat.
2)začít omezovat partnera a podezřívat ho z toho, z čeho já mám největší strach. Z toho, že nejsem dostatečně dobrý, aby se mnou zůstal.
3)rozejít se, protože není únosné snášet to, že ten partner je „TAK“ dobrý a já jsem „tak špatná, neschopná“ apod. (přece jenom uvádíte, že partner je na ní vlastně téměř zcela nezávislý).

Z vašeho popisu to vypadá, že Monika volí druhou cestu, svoji úzkost, své pochyby popírá a naopak poukazuje na okolí (jak je ono nedokonalé).

Vaše obavy jsou na místě. Pokud Monika v duchu, tak jak o něm píšete vychovávala dceru, tak hrozí, že bude mít velice pevné názory a bude v lecčems podobně nekompromisní jako Monika. Může to vést v lepším případě k hádkám, k útěkům z domova, v nejhorším případě k sebevražedným pokusům apod. V době adolescence je všechno vnímáno intenzivně než později v životě a tak i reakce na hádku mohou být extrémní.

Přestože mě napadají ještě dva další možné způsoby výkladu vašeho příběhu, tak jsem uvedl tento. Držím Vám palce v podpoře Moniky. Jediná možnost, která mě napadá, jak ji pomoct, je doporučit ji odbornou péči, jelikož výše uvedené chování není „zdravé“ ani pro ní, ani pro její okolí. Vzhledem k tomu, že se obtíže dotýkají celé rodiny, tak bych doporučoval rodinnou terapii. Případně bych na Vašem místě podpořil manžela Moniky, který by mohl vnést do situace jako druhý dospělý trochu řádu /aby trval na pomoci z vnější/ a to ať je či není tento výklad příběhu pravdivý, nebo ne. Změna přichází až tehdy, když někdo řekne, že něco není v pořádku. Ideálně by to měl být partner Moniky. Pokud se to rozhodnete udělat vy, hrozí že o Moniku, jako kamarádku můžete příjít.

Promiňte, že jsem se dlouze rozepsal.

Přeji Vám i Monice sílu v překonávání obtíží.