Psychické rozpoložení, které znají snad všichni lidé. V nejlepším případě jste geniální vědec či umělec, který pro pohled do hvězd a fascinaci abstraktním myšlením, či hudbou zapomíná na svět kolem sebe. V tomto duchu o sobě hovořil např. filozof Tháles, který pro fascinaci hvězdami spadl do studny. Bohužel genialita nebývá pravidlem a lidé si na roztržitost spíš stěžují, než že by byla pouze nepříjemným důsledkem nadání.

Lidé si stěžují na poruchu paměti, poruchu pozornosti, depresi a vyčerpání. Kritizují se pro nedostatek vůle, neschopnost se řídit radami. Užívají přírodní i nepřírodní prostředky pro zvýšení pozornosti a zlepšení paměti, ale rozdíl není žádný nebo málo znatelný. Spí, tak jak se doporučuje, jí zdravě a pravidelně sportují. Nic ze zdravých postupů však nevede ke zlepšení stavu.

V zásadě poukazují na to, že jsou v tomto směru bezradní a roztržitost nemizí, ba naopak se může ještě zhoršovat. Obtíž spočívá na první pohled často ve snížené kapacitě vést v patrnosti více věcí na jednou (aniž by byly nějak náročné). Pro jednu věc už nejsou schopni tolik vnímat širší kontext, nebo si vzpomenout na drobný detail. Jindy zapomenou úkol, či klíče. Ačkoli vyvinou větší úsilí než jiní lidé ve snaze zlepšit se a vyhnout se opakovaným chybám, tak výkon těchto lidí není tak velký, jak by si přáli, a celková kvalita života života je negativně ovliněna.

Léčba

Léčba v mnoha případech, výjimku tvoří poškození mozku, či vážná interní onemocnění, spočívá v uvědomění si klamu. Nejdříve klient uvádí obtíže na první pohled zřejmé – sníženou kapacitu se soustředit, uvádí, jak řeší jednu nebo dvě věci a ty se nedaří.

Situace se však vyjasňuje, když klient může mluvit o širších souvislostech svého života. Vychází najevo, že na pozadí jeho života se odehrává mnoho „příběhů, nedořešených problémů, řešení, řešení, řešení“. Metaforicky řečeno, člověk nese v rukou jednu nebo dvě věci. Nerozumí tomu, proč vidí ostatní, že si svoje věci nesou s lehkostí. To, že on sám u toho jde po hrozně děravé cestě, a na zádech má celý baťoh mysl zaměstnávající věcí, to už nevidí. On ani nemůže, protože se musí soustředit na ty věci, které má v rukou. Ta děravá cesta je běžný život s jeho překážkami a ten baťoh představuje nevyřešené konflikty s partnery, rodiči, dětmi, či obtíže vtažené k vnímání vlastní osoby, tj. jací jsme a jací bychom měli být (ideálně).

Příklady z praxe

Příkladem může být klient, který zvažuje možnost formou psychoterapie. Léčí za pomocí antidepresiv. Přichází s dotazem, zda mimo jiné netrpí také pro obtíže spojené s ADHD. Z rozhovorů vychází najevo, že si sám sebe představuje jako nadaného, velice úspěšného muže. Je mladý a pracuje velice usilovně na sobě, resp. usilovně se o to snaží. Jeho očekávání od sebe jsou však natolik silná, že když sedí před počítačem, je to IT programátor, tak si vyčítá, že před ním sedí a nezakládá vlastní firmu a nevlastní už velký majetek. Rozdíl mezi aktuálním stavem a jeho očekáváním směřujícím k jeho výkonu je natolik velký, že se na práci nedokáže soustředit (řeší konflikt sebehodnoty). Ve vlastních očích selhává . Tam, kde kolegové na sebe tolik netlačí, práci si užívají a pomalu se učí zvládat nové úlohy. Klient se snaží studovat každý večer nové algoritmy, avšak pro neustálý tlak na sebe získává k práci odpor, hůř se soustředí a zlepšuje se mnohem pomaleji než jeho kolegové.

Dalším příkladem je žena, která by pro rodinu udělala vše. Jí samotné se však nedostává ocenění. Rodina si na její péči totiž zvykla, že někdy jim je její péče až otravná, jindy ji vyčítají, že neuvařila. V důsledku roztržitosti něco připálí, nebo něco nekoupí a vyčítá si to. Zde roztržitost může hrát roli ve smyslu, že paní si neumí představit, že by věci pro druhé nedělala. Ona sama se přesvědčuje: „Přece mě to baví, jsem pečující, tohle dělá každá pořádná žena.“ Její tělo a taky i ona sama hlouběji v duši ví, že její píle nebude oceněna, a tak nepřímo sama může výkon sabotovat. V psychoanalytickém slovníku, lze nalézt výraz „kompromisní řešení“ kdy se uspokojí více potřeba najednou, byť protichůdných. Na jednu stranu potřeba být obětavá, ale zároveň se vyjádří nepřímo odpor k tomu, že její péče není dost ohodnocení (řeší konflikt vlastního přání a uspokojení druhých). Husa se připeče.

Doporučení a shrnutí

Důvodů pro roztržitost je mnoho. Bývá však výsledkem vlkelých vnitřních konfliktů, které člověka zatěžují, a které běží často na pozadí (jsou neuvědomované). Lidé si pak mohou mnohé vyčítat, ale na toto nepomyslí. Svépomocné knihy, či obecné rady, mohou pomoct, ale mohou také pochybnosti o sobě i umocnit. Stejně jako nejsme páni přírody a klimatu, tak nejsme zcela páni ani vlastního prožívání, přestože se o obojí snažíme.

Psychoterapeutická sezení vedená formou psychoanalytické psychoterapie (zabývá se nevyřešenými konflikty a procesy, kterých si člověk není přímo vědom) mohou pomoct identifikovat a následně zmírnit obtíže. Úleva se dostavuje často po několika měsících docházení či dříve, záleží také na frekvenci docházení. Základem je tedy krátkodobá terapie, a tomu předcházející vstupní interview o vhodnosti této metody.

Doporučená literatura:

Heinz Peter Rohr: Cesty z úzkosti a deprese

Sigmnud Freud: Psychopatologie všedního dne

Důkladný obecný popis v anglickém jazyce: Wikpedia