Dovednost nekomplikovaně navázat, udržet vztah, ale také se rozejít není vrozená schopnost. Naopak je odrazem duševní zralosti člověka. Přičemž hlavním zdrojem způsobů, jak zvládáme vztahy a přistupujeme k partnerovi vychází z našich zkušeností z primární rodiny. Je to schopnost, která se může vyvíjet, pokud v tom partneři vidí smysl.

Řešení situací, které v partnerství stále nově vznikají, nejsou často hned po ruce a není výjimkou, že nás naopak může leckterá situace zaskočit a pěkně vyvést z míry. Do závažných obtíží se dostáváme tehdy, když řešit situace nedokážeme (např. žena se nechává dlouhodobě ponižovat mužem nebo muž se nechá tyranizovat výčitkami svědomí).

Není funkční jako funkční.

Existují partnerství, kdy muž si nemůže pomoc a je verbálně agresivní vůči ženě, ta naopak si nemůže pomoct a odpouští mu něco, co by mu odpustit nikdy neměla. Tento druh vztahu mnohdy vydrží celý život. Toto je ukázkou nezralého, ale funkčního partnerského vztahu, byť je toto fungování patologické, kde o harmonii není řeč.

Vztahová nezralost a její projevy

Z příkladu je zřejmé, že obtíže se mohou projevit jak v průběhu partnerství (jeden z partnerů nezvládá svoje agresivní chování, žárlí, omezuje, ovládá), tak i na konci (závislost na partnerovi, sebevražedné chování opuštěného partnera, agrese, nevěra, workoholismus). Potom je už často pravidlem u lidí, kteří zažívají výše uvedené, že seznamování je také z nějakého důvodu problematické. Trápí je nízké sebehodnocení, které přebíjejí výraznou snahu se předvést (snažit se až moc) anebo si volí partnery z nouze (protože mají pocit, že nikdy jiný by to s nimi nevydržel). Jindy volí opakovaně nevhodné partnery. V některý situacích druhému nabízí vztah, ale pro výrazné charakterové odchylky nakonec vedou osamělý život, protože jsou pro druhé nekompatibilní.

Léčba

Z krátkodobého hlediska mohou léky přinést útěchu v rámci těchto vztahových konstelacích. Žena nebude tolik vnímat ponižování, či muže nebude tolik dráždit hašteřivost jeho ženy. Toto však je z dlouhodobého hlediska pouze únik. Situace se nemění, jen tolik není palčivá. Někdy dochází k rozchodu, nevěrám, únikům do práce. Jindy se otevře možnost psychoterapie, která může jednoho z partnerů posilnit, tak aby mohl fungovat lépe – za sebe více spokojeně – ve vztahu a může se stát pro partnera zdrojem nových způsobů, jak řešit situace (žena přiměje, aby muž zastal více výchovnou pozici vůči synovi, a ona poté nemusí být za jedinou zlou). Nelze nezmínit i fakt, že někdy partneři změny nevítají a reagují na např. více se prosazující se ženu, či muže nevolí a v některých případech dochází k rozchodu. 

Vztah je vždy otázkou dvou osob a jejich rozhodnutí do vztahu a do druhého investovat. Psychoterapie individuální a párová, tak může být pro pár výzvou, vedoucí k větší harmonii a pohodě, ale také někdy k rozchodu. V každém případě, však posouvá zúčastněné a zapojené dál ve vývoji. Vždy je to potom otázka, zda Vás partner bude chtít následovat, nebo pohodlně setrvat ve svém “já problém nemám, taková/ý jsem byl/a vždycky a měnit se nebudu.”

Doporučení – harmonie se staví na jednotlivci

Rozhodnutí, bavit se o svých obtížích, a tak lépe rozvinout tuto schopnost, Vám pomůže dělat kroky, směrem k zralejším vztahu. Člověk se stává více svým pánem a dokáže lépe větší zodpovědnosti a žít život, který není v kruhu neustálého opakování hádek, rozchodů a volby nevhodných partnerů.