Jednu z nejnádhernějších dam Hollywoodu Kim Basingerovou (58) deptá nepopsatelný strach z otevřených prostranství – agorafobie. „První panický záchvat jsem dostala při udělování Oscarů, když mi bylo dvacet. Nevěděla jsem, co to má znamenat. Celé dny jsem se schovávala ve svém pokoji a nevycházela jsem z něj,“ připouští. Netají se tím, že jí činí obrovské potíže vyjít před fanoušky a zapózovat před fotoaparáty, kamerami a mobily. Na tváři úsměv, v duši panika – Kim Basingerová přebírá Oscara.

Kim Besinger, Panický zácvhat, agorafobie, úzkost, psychoterapie, panika

Kim Basinger po prvním panickém záchvatu nevyšla z domu dalších 6 měsíců.

Strach z možného záchvatu

Většina osob popisuje tuto zkušenost se slovy „nic tak děsivé jsem zatím nezažila“ a v zápětí dodávají, že přestože uběhlo od prvního záchvatu i několik let, tak je to něco, co si do konce života budou pamatovat. Kde se to stalo, kdy s a kým se to stalo možná taky, co měli na sobě či na co před tím mysleli. … Vše vryto do paměti.

Takto děsivý zážitek vyvolává zákonitě strachu, že by se toto mohlo zopakovat. Asi kdokoliv koho kousne kůň, tak ho bude v klidu krmit i příště, či si v klidu šáhne na rozpálenou plotýnku od sporáku. Pouhá představa dalšího podobného zážitku je tak strašlivá, že vede k vyhýbání se čemukoliv, co mohlo mít spojitost s prvním záchvatem. V lepším případě to je kadeřnictví, v horším případě to je dopravní prostředek, nebo pracovní prostředí. Lidská psychika je velice mocná, ale zároveň v něčem prostá. Stejně jako Pavlovův pes začal slintat už když se rozsvítili před raním krmením, tak i my v případě, že se záchvaty opakují si začneme spojovat panický záchvat s některými, klíči, spouštěči …. – někdy mohou mít souvislost, jindy však nemusí. Může se stát, že i šlápnutí na bílou barvu na přechodu, může vyvolat strach, a ze samotného strachu až panický záchvat.

Panický záchvat a vyhýbání se?  „Neříkej hop dokud nepřeskočíš.”

Důvod proč tak reagujeme je zakotven hluboko v naší přirozenosti. Podobně jako zvířata jsme uzpůsobení k tomu, abych přemohli překážky, ale co dělat v situaci, kdy nám není jasné, jak tuto překážku přemoct? Naše přirozenost velí k tomu, abychom se jí vyhnuly (ať už v rovině fyzické – na plotýnku nesáhneme, tak i psychické – do toho obchodu už znovu nepůjdeme). Když náš mozek neví, co vede k záchvatu, tak se snaží zabránit kontaktu – jak v rovině fyzické, tak i psychické s potenciálními spouštěči. Máme tak alespoň falešný pocit kontroly nad možnou nepříjemnou situací, ve které záchvat vznikl.

Obtíž spočívá v tom, že tato přirozená reakce je vhodná, když nebezpečí má svůj zdroj vně. Tedy se jedná o rozzuřeného psa, či násilného pobudu. Zde je jednou z bezpečných reakcí se např. vzdálit a případně se pokud možno podobným situacím nevystavovat. V případě vnitřního nebezpečí je tento přístup však velice problematický a vede k izolaci člověka, nyní už pacienta. Změna ze zdravého člověka na pacienta nastává tehdy, když si osoba postižená panickými záchvaty (či jinými úzkostnými obtížemi), nemůže sama pomoct a je řízená strachem a úzkostí, což je strach bez jasné příčiny.

Nevědomost se nevyplácí

Co tedy máme k řešení. 1) panický záchvat sám o sobě, který něco vyvolalo, a čemu není vůbec rozumět. 2) úzkost a strach, z toho že panický záchvat znovu přijde. Jak strach tak i úzkost člověka omezují v jeho normálním fungování. A jediná rozumná reakce člověk, který neví proč se to děje, je vyhýbat se všemu, co by záchvat mohlo vyvolat. Potenciál člověka, se nevyužívá k uspokojování vlastní potřeb – dosahování cílů, ale k prostému přežívání. Plýtváme energií na boj s vlastními prožitky. Vyčerpání a únava, tak vznikne ne z tvrdé práce fyzické, ale často po nekončící práci psychické (uklidňování se, připravování se, donucování se a následně trestání se za nesplnění vytčeného cíle apod.)

Samotný panický záchvat je soubor různých jak tělesných příznaků, tak psychických prožitků. V rovině fyzické se jedná o zrychleného dýchání, výrazné bušení srdce, pocení (velice vzdáleně připomíná tato tělesná reakce, to co zažíváme při útěku před šelmou) a v rovině psychické se objevují: strach o vlastní život, pocit „infarktu“, obavy ze zešílení. Nic na tomto zážitku nelze hodnotit jako příjemné. Nejhorší ve výsledku je fakt, že lidé neví, proč se jím to děje. To nás přivádí k řešení.

Je libo obvaz?Noha v obvazu

Moderní medicína je velice silná. Dokáže zachránit život a člověk velice rád nabude pocitu, že na každou obtíž, existuje také lék. Lék, který by zaplašil strach a úzkost a případně zamezil i panickému záchvatu. S velkou úlevou a děkováním příjme pacient z rukou lékaře benzodiazepiny. Jindy lidé nachází léčbu sami v alkoholu, marihuaně či tvrdých drogách, které opravdu pomáhají překonat tyto obavy. Člověka zabalí do „obvazu“ od hlavy až k patě. Byť dočasně. Podobně jako pořádně utažený obvaz ruku znecitliví, tak i léky zamezí tomu, abych lépe vnímali své pocity a myšlenky.

Zábal nebo závislost? otázka času, či nemožnosti zvážit i jiné řešení.

Léky nefungují tak, že dodají do těla něco nového, ale naopak umí ze zásob nervových látek v mozku vymáčknout o něco více než je běžné (což přináší uklidnění), a tak se stává, že po delším vymačkávání, je tam té látky čím dál tím méně. Nakonec se pacient ze strachu z panického záchvatu dostane do situace, kdy pro dosažení stejného efektu je nutné užít více léků. Už se musí mačkat důkladněji. Stane se závislý na lécích. V lepším případě začne užívat antidepresiva, která nemají závislostní potenciál, však na silné úzkosti nefungují a nepřináší kýženou okamžitou úlevu. Přesto i ony, jsou mírnější formou obvazu na lidské prožívání.

Tím není řečeno, že léky nefungují. Fungují výborně. Fungují přesně tak, jak si přeje naše přirozenost. Když nebezpečí nerozumíme a nevíme, jak na něj vyzrát, nabízí se izolace, vyhýbání se. Léky tento efekt mají. Umožní pacientovi se izolovat od svého psychického prožívání, protože úzkost, má svoje kořeny vevnitř, v nás, v naší psychice.

Řešení je vevnitř

Příčina tedy nakonec vězí v nás samotných. To, že jí nerozumíme, ale neznamená, že jí neumíme za pomoci druhých objevit, a tak zkusit i samotný prožitek změnit. Jenom baron Prášil, se z bažiny dokázal vytáhnout za vlastní vlasy. Existuje mnoho metafor, jak popsat psychologické fungování. Jednou z nich je metafora auta a řidiče. Když se člověk narodí, tak to je jako když dostane nové auto – svoje tělo, svoji psychiku. Ten, kdo ho učí, jak auto řídit, rozumět mu (když chrčí, či nezatáčí, nebo neřadí) jsou rodiče a blízcí lidé. Někteří lidé se narodí do takového auta, kterému by neporozuměl ani nejlepší řidič, protože má někde skrytou závadu, jinak však jsou rodiny, kde novopečení řidiči jsou nechání na pospas řízení, aniž by jim někdo vysvětlil, co je co. Někdy to je z nedbalosti, nebo také v rodině není nikdo, kdo by to vlastně uměl. A tak lidem chybí možnost prožívat vhodným, přiléhavým způsobem mnoho životních situací.

Jak to vypadá, když nemáme „řidičák, na vlastní prožívání?”

Někdo se nedokáže radovat, jiný se sexuálně uvolnit, někdo zažívá pořád strach, jiný naopak vůbec strach nemá, přestože by ho měl mít, někdo v situace konfliktu „dělá“, že žádný konflikt není, přestože by mu to v mnohém usnadnilo život. Prostě neví, jak na takové situace…. Jak reagovat. Toto je silné podhoubí proto, aby se jednoho dne psychika vzbouřila…. Psychicky je nám špatně…. Něčeho se vnitřně zalekneme, ale hlavní projevy jsou vnější, fyzické… Panický záchvat.

I Kim Basinger se vyrovnala s panickými záchvaty, ale trvalo jí to mnoho let terapie a užívání s léky, aby znovu získala kontrolu nad svým prožíváním a mohla žít víc hodnotný život, než ten kdy se bála vyjít z domu.

Do podobné kategorie spadá také agorafobie a různé fobie. Úzkost a strach jsou dominantními pocity těchto onemocnění, které člověka handicapují natolik, že mohou člověka zcela vyloučit. Deprese, sebevražedné myšlenky jsou následně logickým vyústěním situace, kdy člověk nemůže být hrdý, spokojený sám se sebou a žít život podle svých přání.

Doporučení: kniha – Röhr Heinz-Peter: Cesty z úzkosti a deprese – O štěstí lásky k sobě samému

Dokument (anglicky) – America Undercover  – Panic

Základní lékařské informace – https://www.wikiskripta.eu/w/Panick%C3%A1_porucha ;   https://wikisofia.cz/wiki/Panick%C3%A1_porucha

Záklaní praktické informace, jak zvládat panický záchvat – https://www.wikihow.cz/Jak-se-zklidnit-b%C4%9Bhem-z%C3%A1chvatu-%C3%BAzkosti

Klíčové slova: panika, panický záchvat, panická ataka, úzkostný záchvat, Neurol, Atarax, Xanax, závislost, benzodiazepiny, agorafobie, slavní lidé, léčba úzkosti, léčba panických záchvatů, psychoterapie, co je to úzkost, co je to panický záchvat, příčiny panického záchvatu, nevědomí, únava, vyčerpání, “na umření”, strach ze smrti, strach z infarktu.