Experience in groups

Kniha pojednává o dynamice a principech fungování skupiny. Hlavním zdrojem a motorem se zdá být úzkost, která ve skupině, stejně jako v individiuálních pohovorech mění celkovou atmosféru sezení.

Jsou pojmenovány čtyři základní modely fungování, přičemž jsou naznačeny nejenom způsoby, jak se s situací lze vypořádat, také však, a co je z mého pohledu mnohem podstatnější, jsou zmíněny pocity a myšlenky, které terapeut v těchto situacích, prožívá. Tyto postřehy objasňují některé nepříjemné momenty, ke kterým v skupinových sezeních dochází tak často, jak obvykle se lidé konfrontují s vlastními potížemi a strachy a neví si s nimi rady.

Kniha je doporučována jako klasická literatura pro práci se skupinu, k tomuto názoru se tak přikláním a vřele ji doporučuji!

Výňatky z textu

K perspektivě skupinového analytika

“The only point about collecting a group of people is that it enables us to see just how the ‘political’ characteristics of the human body operate. I have already said I do not consider it necessary for a number of people to be brought together—all. In this respect the psycho-analytical situation is not ‘individual psychology’ but ‘pair’. The individual is a group animal at war, not simply with the group, but with himself for being a group animal and with those aspects of his personality that constitute his ‘groupishness’.”

Příklad skupinové práce

„I think the group has got together during the last five minutes in order to make anyone uncomfortable who says or does anything to help me to give further interpretations.“

Příklad k pocitům terapeuta

One or two members attempt to encourage her by their questions, but I feel that even the questioners seem to be oppressed by some preoccupation. The atmosphere of the group is heavy with fruitless effort. Nothing could be clearer to me than the determination of the individuals to make the session what they would consider to be a success. If only it were not for the two absentees, I think, I believe this group would be going very well. I begin myself to feel frustrated, and I remember how much the last two or three sessions have been spoilt because one or more members of the group have been absent.

Informace o autorovi /zdroj wikipedie/:

Wilfred Ruprecht Bion (8 září 1897 – 8 říjen 1979 ) byl britský vlivný psychoanalytik, který se stal prezidentem Britské Psychoanalytické společnosti v letech 1962 až 1965.

Bion has been twinned with Jacques Lacan as “inspired bizarre analysts…who demand not that their patients get better but that they pursue Truth”.[1] ‘Bion’s ideas are highly unique’, so that he ‘remained larger than life to almost all who encountered him’ [2] He has been considered by Neville Symington as possibly “the greatest psychoanalytic thinker…after Freud“.[3]