Přiměřené svědomí, udržování vlastních morálních zásad a schopnost uplatnit se ve světě a navázat dlouhodobý uspokojivý vztah spolu významně souvisí. V této knize naleznete extrémy, jakých může tato problematika nabýt.

Svědomí - Justina a Julietta

Svědomí – sadismus, masochismus a schopnost vztahu – psychoterapie

Jsou dva extrémy přísná morálka na jedné straně a na druhé cesta moci, uplatňování vlastních potřeb.

Obrazy, které markýz de Sade kreslí svým perem jak ve vlastním životě i v knihách, jsou přehnané, brutální, perverzní a šokující. V minulosti zakázané. Autor popouští uzdu své fantazii, čímž se nutně musí vyrovnávat s otázkami toho, zda to o čem přemýšlí není zakázané, proti bohu, proti rodičům, mravům apod. Kniha tak obsahuje jeho obhajobu, kterou se snaží svým způsobem obhájit, vlastní svědomí a své touhy, nad kterými neměl zcela kontrolu, a které jej přivedli nakonec do doživotního žaláře resp. ústavního pobytu.

Vydáním knihy „Julietta aneb zdar neřesti“ v roce 1797 si autor po sérii jiných knih vysloužil doživotní „péči“. Jeho jméno, díky jeho vlivu na světovou literaturu, ve které se snoubí pornografie s filosofií, dalo vzniknout názvu erotického a lidského vztahu tj. sadismus. Vztahu, kde sexuální i celkové potěšení je dáno způsobováním bolesti jinému jedinci.

Justína stejně jako Julietta jsou ženy, protagonistky dvou knih, představující extrémy fungování svědomí. Přísného svědomí a svědomí „pružného, svobodného“.

Masochismus

Justína by pro své zásady zemřela. Obětovala by se. Pomáhala by druhým. Stranila se slabších. Byla ochotná, poddajná a pracovitá. V životě „neúspěšná“.

Sadismus

Julietta by pro své potřeby zabíjela. Obětovala by druhé. Je schopna využít druhé ve svůj prospěch. O práci bez potěšení neuvažuje, už vůbec ne pokud by nebyla dostatečně oceněná. Myslící na svoji budoucnost. Nepoddajná. V životě „úspěšná“.

V obou knihách lze vysledovat podobnosti, obě řeší situaci, jak je vhodné se chovat. Co je morální a co je prospěšné. Spravedlnost a ctnost versus bohatství a moc.

Markýz de Sade útočí na základy „tupě“ přijímané morálky a uvádí, že není jedna cesta ke spokojenosti. Nejsou si všichni lidé rovni. Nesvítí slunce pro všechny stejně. S tím také, že existuje výrazný rozdíl mezi tím, co je navenek prezentováno a tím co se doopravdy děje za zavřenými dveřmi.

Svědomí a jeho vztah k běžnému životu – k psychoterapii

Pro biblioterapii i psychoterapii je vhodné se zamyslet nad vlastním svědomím. Autor své svědomí tímto způsobem reflektuje. Zdravé svědomí umožňuje takový partnerský, rodinný příp. jiný vztah ve kterém může být oběma partnerům dlouhodobě příjemně. Bezcitnost – sobeckost na straně jedné vede k využívání druhého partnera. Naopak přílišná „rigidita morálních zásad a pevné dodržování pravidel“ obětování se vede k vztahu, kde je chlad, povinnost než radost.

Duše filosofa, romanopisce, libertína, sadisty markýze de Sade nám umožňuje vidět to, co běžné oči vidět nechtějí. Problematizují to, kde ostatní chtějí vidět klid, pohodu a lásku, tak on zde vidí moc, vášeň, násilí i bohatství.

Podobně, jak kniha popisuje extrémy i zde jsou 2 citáty, každý o tomtéž, ale z jiného pohledu

„Čisté svědomí činí člověka šťastným a spokojeným, ale plný žaludek to dokáže stejně tak dobře, a to levněji a snadněji.“

Jerome Klapka Jerome

„Právě špatné svědomí funguje správně.“

Jiří Žáček

[maxbutton id=“1″]

Další zdroje:

Film Markýz

Základní informace o osobnosti autora