Tento příspěvek, který je pro názornost zjednodušující,  je psaný z psychologického pohledu.  Cíleně se zde nezabývám lidským tělem, jelikož nejsem ani lékař, ani dietolog, ale  zmiňuji duševní prožívání obezity.  Z pohledu psychologa se obézní člověk vypořádává s mnohými obtížemi, pro které lidé, kteří netrpí  obezitou,  nemají pochopení, protože je neznají.

Jiný život s obezitou

Jiný život s nadváhou

Člověk, který již od malička bojuje s obezitou, či je obézní v kritických vývojových životních obdobích, např. během mladšího školního věku,  kdy  je kladen důraz na   výkon – sebeprosazení, anebo v době puberty, resp. rané adolescence, tj. při zapojování se do kolektivu, či při navazování partnerství,  je ve srovnání se svými  vrstevníky ve velké nevýhodě. Má šanci uspět, ale za vynaložení většího a někdy i značného úsilí. Z důvodu, že si na obezitu jedinec může zvyknout, případně je zvyklý s ní neustále bojovat,  si často ani neumí představit, že by to mohlo jít lépe, snáze, jednodušeji. Má tak  prožitkově zcela  jiný život, než osoba, která obézní není. Obezita totiž komplikuje život snad ve všech oblastech, které si člověk umí představit. Obecně je pak náročnější podnikat výlety, jezdit  na kole, či plavat  a z hlediska  srovnávání je pro muže  těžší  uspět ve sportu a pro ženy v oblasti  módy.   Obézní osoba na sebe poutá jinou pozornost, než štíhlý člověk. Výčet by mohl pokračovat, ale zejména bych chtěl  zdůraznit frustraci. Je zřejmé, že obézní jedinec ve srovnání se svými  vrstevníky, zažívá  relativně méně úspěchu, či potěšení a jeho snaha  je v tomto směru spojena s výrazným úsilím, které se stává  podkladem pro nízké sebehodnocení.

POZOR! Nelze však říct, že by nízké sebehodnocení, bylo výsledkem obezity. To bychom se nikam neposunuli.

Vzhledem k tomu, že obezita je viditelná a nepříjemná,  nabízí se jako příčina všech obtíží obézního člověka … resp. jako důvod jeho nespokojenosti.  Naštěstí to není ani zdaleka pravda, neboť  nedostatek spokojenosti v životě není dán pouze obezitou, přestože tato je vnímána za všech okolností. Důležité je prožívání a především způsob, s jakým se lidé vyrovnávají se svou nespokojeností v životě.

Příklad: Dívka má rande s chlapcem. On přichází o dost později a má tendenci se na něco vymluvit. Sebevědomá dívka si řekne, že takový chlapec  si ji nezaslouží a už se s ním příště nesetká. Vnímá, že se k ní nezachoval uctivě, protože  měl možnost,  se včas omluvit. Takového chlapce  se jí lépe odmítá,  jelikož si věří,  že může získat  jiného, dle svých představ. Netrápí se tím, má to uzavřené. V situaci, kdy žena sebevědomí nemá,  je však více náchylná k tomu, aby  hledala chybu na své straně, bez ohledu na to, zda je, či není obézní. Myslí si,  že není dostatečně zajímavá, hezká, či vtipná… a vlastně je ráda, že chlapec vůbec  přijde bez ohledu na to, zda se jí omluví. Vzhledem ke svému nízkému sebevědomí, je pomalu schopná toho,  že se mu  sama omluví.  A k tomu se ještě přidává  obezita,  jakoby další důvod jejího neúspěchu. Za  situace, kdy je  dívka  ráda, že chlapec vůbec přišel, ho potom hůře odmítá. Bohužel v jeho očích dívka může právě tímto postojem  ztratit na hodnotě, protože mu ukazuje, že si sama sebe  neváží a on si může chodit pozdě, aniž by mu to vyčetla. Tedy nejde pouze o to,  jak vypadáme, ale také o to, jak se  dokážeme za sebe postavit, což  jsou dvě velice rozdílné věci. Lze uzavřít, že bez ohledu na obezitu,  osoba,  která se  nedokáže sama  sebe zastat, se stává v očích druhých méně hodnotnou, nezajímavou a slabou. Naopak osoba,  která se umí za sebe postavit,  má v konečném důsledku  mnohem lepší pocit sama ze sebe a netrestá se, ať už za svou obezitu, nebo z důvodu, že chlapec přišel pozdě.

Bez spokojenosti a pocitu úspěchu žít nelze

Bez spokojenosti a pocitu úspěchu to nelze

Je  těžké oddělit vzhled a vše, co  obezita přináší, od sebehodnocení a sebeprosazení. Pokud k tomu však nedojde,  není cesta z obezity možná. Nexistuje-li dobrý pocit ze sebeprosazení, není možné mít dostatek radosti v životě a člověku tak  zbývají jen náhradní způsoby uspokojení. Workoholik pracuje, alkoholik pije, nikotinista kouří a  někteří lidé si dopřávají uspokojení tím, že si dají o něco více jídla, přičemž   jídlo, stejně jako drogy,  fungují v mozku na podobné bázi, kdy uvolňují dopamin v centru slasti. Jde o nejstarší způsob, jak být spokojený, klidný a vyrovnaný (aspoň na chvíli).  Cílem není kritizovat, ale konstatovat fakt, že bez radosti a možnosti si něco dopřát, nelze žít. A tak je relativně  v pořádku, že např. workoholik je  workoholikem, protože  bez množství své práce,  by  mohl trpět vážnou depresí a dokonce by se mohl  chtít  i zabít. Těžko být soudcem a říkat, co je lepší.

Obtíž obezity spočívá v tom, že na sebe přímo strhává pozornost, pročež pro dívku může být snazší, avšak více destruktivní,  být naštvaná na sebe, než na chlapce.  Prostě si vynadá  za obezitu, kvůli které chlapec   nepřišel. Dospěje k názoru, že chlapec  ji má rád, ale nemá rád její obezitu, která vlastně  kazí jejich jinak pěkný vztah. Lze shrnout, že  s podobnou racionalizací, je možné se setkat.  Realita, která  bývá  nepříjemná, však může přinést i východisko.  Např. se stane, že se dívka  seznámí  s chlapcem, který si jí neváží natolik, aby byl vůči ní uctivý. Proto  jakékoliv další setkávání s takovým chlapcem,  dívce přináší další podněty proto, aby buď neustále kritizovala sebe samu (a důvod se vždy najde), nebo aby si konečně uvědomila, že se chlapec vůči ní nechová správně a vlastně si ji nezaslouží a rozhodla se pro ukončení komunikace s ním.

Obezita se tedy stává nejenom bičem z venku, kdy je člověk kritizovaný lékaři a společností, ale stává se také bičem uvnitř člověka samotného, kdy druhé omlouvá pro nevhodné chování vůči němu, (protože může mít pocit, že si takové chování zaslouží).

Na odlehčení. Podobná situace je řešena  ve filmu „Zamilovaný profesor“ s Eddiem Murphym, v němž  jinak milý a srdečný profesor vidí hlavní obtíž ve své váze. Zajímavé je, že v jeho příběhu  dochází nejenom k fyzickým proměnám, ale také k proměnám jeho osobnosti, které   nejsou dány pouze kouzelným lektvarem. NAŠTĚSTÍ.

Co se týče  literatury, nedoporučuji Vám knihy, které obsahují rady, co přesně má člověk dělat, po jejichž přečtení máte za týden pocit, že máte slabou vůli a nejste dost dobří, (jelikož takové knihy apelují na naše svědomí,  ideály a  očekávání….,  což bývá vhodné tehdy,  když lidé  nemají s nějakým problémem dlouhodobě potíže, ale v opačném případě jsou škodlivé a vedou v výčitkám svědomí, ztrátě ideálů a pocitům selhání).

Přeji brzké nalezení vhodného psychologa či terapeuta.

Co se týče  literatury, nedoporučuji Vám knihy, které obsahují rady, co přesně má člověk dělat, po jejichž přečtení máte za týden pocit, že máte slabou vůli a nejste dost dobří, (jelikož takové knihy apelují na naše svědomí,  ideály a  očekávání….,  což bývá vhodné tehdy,  když lidé  nemají s nějakým problémem dlouhodobě potíže, ale v opačném případě jsou škodlivé a vedou v výčitkám svědomí, ztrátě ideálů a pocitům selhání).

Doporučené postupy obezitologické společnosti

Bohužel žádnou knihu v úzkém tématu obezity, která by nabádala k zdravému sebehodnocení vhodným způsobem, jsem na českém trhu nenalezl. Je možné studovat spřízněnou literaturu, které se týče jiných fyzických a psychických obtíží, např. edice knih z nakladatelství portálu „SPEKTRUM“ a z nich  konkrétně dílo autorů Röhr, Heinz-Peter: Závislé vztahy.