Manic - Terri Cheney

Mánie a deprese

Manie a deprese  (reflexe nad knihou Terri Cheney: MANIC memoir)

  • Mánie a Deprese …. to je dvojice, s kterou se člověk s bipolární afektivní poruchou – či schizoafektivní poruchou naučí žít a stává se součástí jeho identity, jeho „já“. Změny v závažnosti projevů nemoci a s začátkem užívání léky jsou vnímané jako ztráta tohoto „já“. Z člověka sestává někdo „zdánlivě“ jiný.
Dvojka, která drží často těsně při sobě.
  • Hypo(Mánie) – opojná, energická nálada, která prostupuje celým dnem, bez ohledu na okolnosti. Naděje, že vše, co si usmyslím, se podaří.
    • Nemusím spát, nemusím řešit problémy, prostě až na to přijde, tak je vyřeším.
    • Práce mi jde od ruky, jsem energická/ý a tím jsem inspirativní pro mé okolí i já sám/sama shledávám i méně zajímavá témata inspirativní a rozvíjející.
    • Pro druhé pohlaví jsem přitažlivá/ý a sexy. Prostě se chci líbit a naopak. Je to nakažlivé, když se zájem vrací.
  • Depresivní nálada – po období mánie přichází často výčitky viny, pokles nálady, problém se soustředěním, podrážděnost a celkově zpomalení. V tyto dny si někam zalezu, kde mě nikdo nevidí. (někdy příjde deprese v rámci nemoci …zevnitř-biologicky, jindy přijde jako reakce na vše, co se v důsledku mánie v životě jedince změnilo …z vnější-psychologická reakce. Bohužel často k horšímu)
Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi….. podobně je to i s mánií a depresí….jejich prožívání spoluvytváří naší osobnost
  • Obojí se stává běžnou součástí života, pocitu „taková/ý jsem“. Prostě mám někdy dobré dny a to jsem „já“ a mám taky „špatné“ dny, které se musí přežít.
  • Rozvoj je postupný a zvyknout si na hypománie je podobné zvyknutí si návykovým látkám (pervitinu, kokainu). Objevují se po 20-tém roce života a později. Síla a pocit hypománie je natolik příjemný, že ani komplikace s ní spojené, či následná deprese či psychóza, ji nikdy nedokážou umazat její „fantastickou“ povahu.
  • Věkem přichází silnější Mánie s velkým M, kdy člověk doslova hýří. Hýří všude v práci (nové projekty, nové myšlenky), v mezilidských vztazích hledá nové partnery, v obchodech utrácí za nepotřebné věci, v podnikání (zakládá firmy a má obrovské projekty). Dochází tak k velkým ztrátám ve všech oblastech, kam se člověk podívá. Mánie se dostává časem až do otáček psychotických – dochází ke ztrátě kontaktu s realitou. Lze vidět halucinace, problémy s myšlením – uchopit, udržet myšlenku. Není nic nepříjemnějšího než agitovaná manickká psychóza. S věkem se mánie a deprese začínají objevovat v rychlejších přesmycích a začínají se míchat. Není „bílá, krásná mánie“, ale špinavá a nepříjemné zrychlená mánie“šedá“.
Možnosti léčby
  • Přesto užívání léků není jasná věc. Léky zbaví člověka mánie i deprese (ne zcela), ale také ho zbaví naděje na „čistou, krásnou hypománii“. Na něco nám velice blízké, „takový jsem, taková chci být“. Zbaví přirozeného pocitu – stav vlastního pocitu bytí. Nemoc byť komplikuje život, je proto popíraná a léky jsou prvním místem, kde člověk hledající své „já“ zaměří svoji pozornost. Jejich vysazení přináší vše. Dobré i zlé (časem však více zlého). Některé epizody mánie, či deprese jsou vykoupeny úmrtím, či sebevraždou.
  • Rozhodování se, zda užívat, nebo neužívat léky je dlouhodobá a nikdy není plně rozhodnutá. Vzpomínky na mánie jsou krásné a současná realita život není růžová. Kdo by se nechtěl mít opět krásně. V něčem to připomíná krásné dětství, které je už dávno pryč, ale s kterým jsme se ještě nedokázali rozloučit.
Závěr
  • Psychoterapie je způsob a jedna z cest, jak zajistit, že běžný reálný den, nebude tak nepříjemný, že se vytvoří i nové příjemné vzpomínky a nebude nutné se vracet do minulosti.
  • Léky vs. Život je praktická volba
  • Hledání, kdo vlastně jsem, vlastní identity a smíření se s životem, polknutí hořké pilulky, která se sama má tendenci vyvolávat zvracení. Toto není jednoduché. Mánie a deprese jsou nerozlučná dvojice, s kterou si člověk zvykl žít. Léky a „život“ vs. Mánie a Deprese jsou obrovská výzva.

Psychologická poradna